Historie
Než si řekneme něco o historii řopíku od června 1938 do ledna 2018, bylo by dobré pro všechny případy znát význam slova řopík (neplést s řapíkem).
Co je řopík
Česká Wikipedie při dotazu na řopík uvádí:
Lehké opevnění vzor 37 (dobově lehké opevnění nového typu, lidově řopík) je železobetonová pevnůstka lehkého opevnění budovaného v rámci výstavby československého opevnění. Lidové označení „řopík“ vzniklo již v druhé polovině třicátých let podle zkratky ŘOP (Ředitelství opevňovacích prací). ŘOP výstavbu řídilo a zadávalo externím stavebním firmám.
Různé typy řopíků
Existovalo několik základních standardizovaných typů pevnůstek, ale byly postaveny i některé atypické konstrukce. Dohromady bylo postaveno několik tisíc takovýchto pevnůstek a mnoho se jich dochovalo i do dnešních dnů. Satelitní řopík je typ A-140Z, má ale jednu zvláštnost – jeho pravá střílna je ještě atypicky o několik desítek centimetrů zesílena.
Zdroj: Ropiky.net
Účel řopíků
Pevnůstky měly zpomalit případný postup narušitele hranic a svou konstrukcí byly určené na vedení boční palby. Řopíky se díky rozestupům mohly navzájem palebně podporovat a případné nepřátelské postřelování z čelní strany jim nemělo nijak vážně ublížit. Vyzbrojeny byly pouze kulomety.
Tyto pevnůstky do bojů 2. světové války prakticky nijak nezasáhly, tedy až na malé výjimky v roce 1945, kdy naopak posloužily ustupující německé armádě. Po skončení války se vybrané objekty o pár let později dočkaly vojenské reaktivace a některé z nich také drobných stavebních úprav (např. změny vstupů do objektů šachtou a instalací protitlakových dveří), aby v 90. letech byly pevnůstky armádou definitivně vyklizeny a opuštěny.
Stav po opuštění armádou
Řopíky byly následně drancovány sběrači kovů a následně také vlastníky jiných řopíků, takže v nich obvykle nezbylo opravdu vůbec nic.
Osudy řopíků
Některé byly Ministerstvem obrany převedeny na nové vlastníky (bezúplatně, případně šlo o prodej formou aukce), obvykle na samosprávné celky, vojensko-historické kluby a nadšence, anebo na vlastníky pozemků na kterých se tyto stavby nacházejí. Zbylé jsou formálně stále ve vlastnictví armády a na svůj další osud tiše čekají.
Stav řopíku a okolí na začátku roku 2018
Řopík samotný je obrostlý náletovými dřevinami, veškeré kovové části byly demontovány. Vchodová mříž, stejně jako vstupní pancéřové dveře, chybí. Úchyty na rámu po chybějících pancéřových dveřích jsou poškozeny po dřívější násilné demontáži.
V objektu se nenachází žádné vybavení, naopak je uvnitř v malém množství přítomný komunální odpad. Výdřeva vnitřní části chybí. Šachty po demontáži pozorovacích periskopů jsou zvenku nezakryté a dochází díky tomu k lehkému zatékání vody. Háky na maskovací sítě chybí. Objekt je částečně pokrytý mechem a nese známky dlouhodobého neudržování.
V bezprostředním okolí řopíku se nachází vegetací prorostlý komunální odpad. Několik metrů od řopíku je na obecním pozemku částečně viditelný a částečně zarostlý odpad – betonové armované bloky, kovy, sklo a pneumatiky. Odpady doplňují staré věnce a svíčky, pravděpodobně sesbírané z místního hřbitova.
Satelitní řopík a nová doba
Řopík se nachází na okraji zastavěné části obce Březí na jižní Moravě, bezprostředně u hranic s Rakouskem. Obec Březí své jméno získala až po 2. světové válce v roce 1949, což je potvrzené vydáním vyhlášky ministerstva vnitra ze dne 18. 1. 1950 (Sbírka zákonů č. 3/1950), do té doby se obec označovala jako Prátlsbrun (z německého Bratelsbrunn). Řopík postavený v roce 1938 tak vznikl na území s oficiálním názvem Prátlsbrun.
Historii obce Březí popsal například p. Eduard Červený, kterého za jeho činnost ocenil i Muzejní spolek v Mikulově. Do roku 1989 byla v obci Březí zřízena rota Pohraniční stráže.
Řopík byl několik let „ležák“, nikdo ho nechtěl
Ministerstvo obrany podle dostupných informací i tento řopík s pozemkem nabízelo obci Březí k bezúplatnému převodu, ale obec neměla zájem. Následně od roku 2016 Ministerstvo obrany nabízí tento řopík s pozemkem k prodeji formou výběrového řízení, předválečné označení řopíku je 10/3122/A-140Z a poválečné VEČ 683.
Má nabídka podaná na začátku roku 2018 byla v únoru vyhodnocena jako vítězná. Jestli to byla jediná nabídka, anebo jsem někomu mohl „vlézt do zelí“, se mi ale zjistit nepodařilo. Tímto se začínají psát nové „dějiny“ řopíku, konkrétně satelitního řopíku. Je totiž na okraji zastavěné části obce Březí u Mikulova. Satelitních městeček u nás máme celou řadu, takže proč by jeden Karlovarák nemohl mít satelitní řopík s velkým S.
Foto: vlastní, nálezový stav – březen 2018
Foto: Mapy.cz, říjen 2016
Historické foto bunkru z roku 1944
Povedlo se mi formou výměny získat z Rakouska fotografii mého bunkru z roku 1944.
Satelitní řopík v roce 1944 – je vidět, že bunkr nemá krycí kamennou rovnaninu / zához – k rozebrání došlo pravděpodobně během války.
Stavební firma Ing. František Hrbata a Ing. Alois Smékal, Prostějov
Tato firma postavila bunkr podle dostupných dokumentů pravděpodobně v červnu 1938.
Podle dokumentů za stavbu požadovala 33.640 Kčs a 22 hal. Stavební firma měla kolem 50 zaměstnanců a postavila bunkry typu řopík i v jiných částech tehdejšího Československa. Firma byla zavedená a stavěla především civilní stavby.
V roce 1948 byla firma znárodněna a archiv firmy zabaven. Část potomků / vnuků se i nyní pohybuje v oblasti architektury a stavebnictví.
Jeden z potomků zakladatelů firmy se přijel dokonce na řopík podívat. Při další návštěvě, v roce 2023, mi přivezl reálii s odkazem na stavební firmu, která bunkr postavila. Umělecky ztvárněnou pamětní listinu / poděkování z 1. poloviny 20. století stavební firmě jsem nechal nově zasklít.
Technicko-taktická data
Typ: A-140Z (zesílený)
Betonáž: červen 1938
Projektovaná odolnost: čelní stěna odolá zásahu granátu ráže 150 mm
Hlavní střílny: 2, vybavené kulomety
Počet periskopů: 2
Osádka: 7 mužů
Tloušťka stěn:
Čelní: 120 cm
Střílny: 80 cm
Týlová stěna: 80 cm
Strop: 100 cm
Podlaha: 50 cm
Požadovaná minimální pevnost betonu: 450 kg / cm2