Byl jsem akorát dneska pracovně na výstavě Ampér v Brně a před chvílí mi došel e-mail z obecního úřadu, že pozemek o rozloze cca 300 – 400 m2 okolo řopíku mi obec neprodá. Zamrzí, za nějakou dobu to zkusím znovu. Možná jsem tu žádost nenapsal úplně nejlépe, těžko říct.

Ten ze všech stran izolovaný pozemek okolo řopíku nemá žádné praktické využití díky tvaru, ani lokaci. Navíc je dlouhodobě neudržovaný a je tam nějaké množství odpadků, které bohužel pomalu přibývá. Rozhodnutí mě nepotěšilo, ale asi mě zatím moc neznají a neví co mají čekat od „všudezdejšího“ člověka s trvalým pobytem v Karlových Varech, co si koupil řopík vedle místa kde obec ukládá posekanou trávu, pořezané větve a starý nábytek.

Je pravdou, že to je komplikace a dotkne se to aktuálně i rozsahu plánu na obnovu řopíku. Řopík samotný má vlastní pozemek a i pár metrů okolo, ale stejně jsem počítal s tím, že pár metrů by to stejně chtělo přikoupit. Když to nedopadne, je to pro mě no-go v nějaké rozumné obnově.

Plán byl zredukovat „džungli“ i okolo, uklidit i blízké okolí a třeba nainstalovat i „prasečí ocásky“, které se u řopíků před válkou dříve nacházely. Tímhle se to dočasně odkládá, dokud nebudu mít jasno, nemá cenu do toho dávat peníze, čas a být v nejistotě. Zkušeností s nájmem, ústními sliby a dalšími už mám dost. A jedině pokud je něco pevně dáno, má to majitele co se o to stará, tak potom to má smysl. Zamítnutí prodeje pozemku má tedy znamená že udělám jen základní venkovní úpravy a vnitřní část zatím nebudu řešit vůbec.

Špatnou zprávou to tak je i pro pár lidí z obce a okolí, které jsem poptal na pomoc při opravách a úpravách, zítra ještě zruším některé již za pár týdnů naplánovaná akce. No nic, i to se stává. Tak budou mít místní penziony, restaurace, benzinky a obchody zatím o jednoho „štamgasta“ méně.

Když jsem se dokázal dostat jako pan nikdo na start vesmírné rakety a do veřejnosti nepřístupných továren vyrábějící vesmírné satelity tak jsem si od pár lidí vysloužil kromě jiného přezdívku ten, co je mu těžké říkat ne. Brzy pošlu novou žádost. Vzdávat po prvním neúspěchu v tomhle není můj styl, ale jsem připravený na všechny varianty.

Mráz, nemráz, k řopíku a okolo řopíku se už dá trochu chodit. Náletových dřevin je dost a je to na spíš motorovou pilu, ale tu zatím nemám. I s ruční rámovou pilkou s délkou řezného listu asi 20cm se dají dělat „divy“, když nechybí nadšení a není na výběr. Finální pročištění už samozřejmě motorovku bude vyžadovat. Jak jsem nedávno u kolegů v práci zjistil, ono rčení „dýmky, manželky a auta se nepůjčují“ by se mělo doplnit ještě o „motorovky“. Takže až se počasí trochu umoudří, pila z půjčovny zbytek vyřeší…

Jestli vás zajímá jak je na tom aktuálně řopík s teplotou a vlhkostí v těchto dnech, tady je odpověď. Venku je několik stupňů pod nulou a silný vítr, uvnitř řopíku je však stále lehce nad nulou (necelé 2 stupně při vlhkosti 50%) – i bez pancéřových dveří.