Oficiální nezájem o danou část obce a ztráta paměti
Obec Březí je prostřednictvím starostů a i drtivé většiny zastupitelů po celou dobu názorově konzistentní. Zastupitele stav obecních pozemků v okolí bunkru, ani těch v nevyužívaných s odpady a někdy i dvoumetrovou neudržovanou vegetací v těsné blízkosti bunkru, přestože daným místem v letních měsících denně projdou a projedou i stovky lidí a cyklistů, nezajímal a nezajímá. A ani místním to nevadilo, respektive nevadilo natolik, aby mě přišli osobně podpořit alespoň během úklidu místa, anebo při jednání zastupitelstva obce. Debaty u piva, ani názory sdělené mezi 4 očima ze strany kolemjdoucích, to holt nevyřeší. Zastupitele má prý zajímat především prodej vína a profilování vesnice jako vinařské. A nezbývá než toto respektovat. Jen nevím, jak odpady a udržované / neudržované části obce, případně stav obecního okolí bunkru jsou v rozporu / v souladu s touto vizí, jestli tedy spolu nějak přímo souvisí.
Ale možná je to i tím, že po roce 1945 nově osídlená obec, prakticky až na pár jednotlivců, všechny své původní obyvatele německé národnosti, kterých bylo přes 90 procent, odsunula. Dále pak začaly ihned snahy o změnu názvu obce. Změna po mnoha neshodách nastala v roce 1950. A jako pohraniční obec na hranicích s Rakouskem se stala obec sídlem Pohraniční stráže a procházela jí „Železná opona“, včetně „zadrátovaných hranic“, a součástí denního chodu obce se na pár desítek let stala i nová politická ideologie, která se snažila minulost před rokem 1945, ať už byla jakákoliv, vymazat, anebo alespoň zneviditelnit. A kdo tomuto novému politickému systému nevyhovoval, byl z obce vystěhován bez možnosti odvolání.
Podrobněji
Jestli to mělo nějaký vliv nevím, ale o několik let později jsem se navíc na jednání zastupitelstva dozvěděl, že obci Březí nedávno hrozil soudní spor se státem, protože obec s některými nedalekými pozemky darovanými státem dlouhodobě měla nakládat v rozporu s podmínkami, za kterých je měla od státu získat. Nakonec stát tak některé pozemky obci vyvlastnil, včetně zpevněné komunikace nedaleko bunkru.
Přístup zastupitelů obce, stejně jako neochotu místních občanů osobně přijít na jednání zastupitelstva a podpořit moji snahu (podpora na sociálních sítích, „lajky“, „utajovaná“, stejně jako „hospodská podpora“ je z mého pohledu milá, ale jinak neužitečná), jsem po nějaké době přijal, a snahu o obnovu bunkru a okolí s důrazem na historii jsem tak přerušil.
Paradoxně to ale vzbudilo můj zájem o historii obce zejména z první poloviny 20. století, kdy se obec jmenovala Prátlsbrun / Bratelsbrunn a oficiální web obce se o ni nezmiňoval. Podařilo se mi časem získat více materiálů, až jsem založil samostatný web o historii obce. Několik obyvatel obce pod příslibem anonymity doplnilo i pár detailů, a jejich počet má vzestupnou tendenci. Stejně jako jsem byl informován, že v obci mezi místními lidmi nebyly, a nejsou, vždy zcela přátelské vztahy, viz například více jak 500 obsahově delikátních komentářů ohledně pár let staré situace v obci, která má být názorově a zájmově rozdělena na několik skupin. Že mohou být některé informace o „rozdělenosti obce“ pravdivé jsem se přesvědčil i sám o několik let později při dojednávání a najímání placené pomoci při náročnějších pracech, kdy jsem byl několikrát dotazován ve smyslu, jestli jsem spíše „Pavlíkovec“, anebo „Kernovec“, což mi přišlo svým způsobem absurdní, protože v obci nemám volební právo, vyskytuji se nepravidelně a bydlím na druhém konci republiky – a mým jediným zájmem byl bunkr s uklizeným okolím, ne řešit spory místních, anebo abych do nich byl zatahován. Vzpomněl jsem si tak alespoň na známou hlášku: „Volíš Losnu, nebo Mažňáka?“
Každopádně patřím do kategorie „nemístních“ (v obci nebydlících, nejsem ani z Moravy), bez „rodinných vazeb“ a byl jsem i příležitostně veřejně označen za „cizáka“, jak mě jeden občan během konání zastupitelstva v roce 2020 nazval a hned následně kvapně odešel. Proč ale místním nevadilo množství odpadů a dlouhodobě neudržované okolí nejen u bunkru, ale především v majetku obce, mi nikdo zodpovědět nedokázal. I to je nutné respektovat, na druhou stranu zákony platí pro všechny bez ohledu na jejich bydliště. Naštěstí i tak mám v obci a okolí několik známých.
Následně mnou založený a spravovaný web o historii obce Pratlsbrun.cz z obce Březí nechtěl oficiálně nikdo převzít do správy a rozvíjet, a tak jsem jej v roce 2021 za 1 Kč věnoval Regionálnímu muzeu v Mikulově. Ale začněme od začátku.
Začalo to v roce 2018
Je rok 2018 a jeden Karlovarák, pohybující se mezi Prahou, Plzní a Karlovými Vary, bydlící v bytě, zatoužil po víkendové relaxaci a zlepšení svých manuálních dovedností. Ceny malých zahrádek a chatek pro nenáročné se mu i začátkem roku 2018 zdály vůči nabídce ne zcela adekvátní. Dílem náhody, určité míry zoufalství a zároveň smyslu pro dobrodružství se vztahem k historii a technickým zajímavostem, se rozhodl přihlásit do výběrového řízení Ministerstva obrany na odprodej nevyužitého československého bunkru z roku 1938 stojícího na vlastním pozemku (103 m2) na druhém konci republiky, v pohraniční obci na jižní Moravě, kde nikoho neznal a nikdy nebyl. Stejně jako nevěděl, protože ani na webu obce to nebylo uvedeno, že obec se v době výstavby bunkru nejmenovala Březí, ale Prátlsbrun. A tím Karlovarákem jsem byl já, Pavel Mašek. Výběrové řízení jsem vyhrál, a stal se tak majitelem své první nemovitosti. Opravování bunkru, zážitky a poznávání jiné části republiky, vzdělávání se v oblasti historie, pátrání v archivech, hledání pamětníků, nucený náhled do komunální politiky, ztráta iluzí, stejně jako mnoho dalších, to vše mohlo začít…
Bunkru mi bylo líto
Opuštěného a armádou neúspěšně několik let nabízeného bunkru mi bylo v roce 2018 líto, plus to pro mě byla výzva. Výzev bylo více, ale byly nakonec jiného typu než jsem očekával. Původně jsem se snažil jen o venkovní historickou obnovu v decentním rozsahu, třeba jako jsem osobně viděl ve Stříbře.
Kde se bunkr nachází
Bunkr se nachází jen pár desítek metrů od železničního přejezdu a od cyklostezky s napojením na Mikulov, zároveň v těsné blízkosti místní komunikace na okraji zastavěné části obce, nedaleko dnes již neexistujícího statku s názvem Schafflerhof / Schafflerův dvůr. Lze se také setkat s variantou Schaflerův Dvůr.
Člověk míní, život mění
Projekt obnovy bunkru, formovaný zážitky a zkušenostmi v obci Březí, se ale vyvíjel úplně jinak, než jsem si představoval. Nejednou jsem měl pocit, že mám jiné chápání základních hodnot – mojí snahou vždy bylo mít uklizené, udržované místo, nenechat si znehodnocovat svůj pozemek (ať je jakkoliv veliký/malý, a ať je tam třeba bunkr), stejně jako to, že obyvatelé i z jiné části České republiky mají své povinnosti, ale také práva. Měl jsem pocit, že některé věci v obci nechápu, proto mě začala zajímat
Historie místa a obce
Protitanková překážka ze 30. let
Když jsem kupoval bunkr, tak jsem o historii místa a původním názvu obce nic nevěděl, ostatně ani dnes na oficiálním webu obce československý název Prátlsbrun nenajdete, stejně jako tam nenajdete prakticky nic o historii 20. století ve spojitosti s obcí a regionem.
Jak jsem později zjistil při svých pátráních po reáliích obce Prátlsbrun a historii místa okolo bunkru, tak k této části obce a statku se váže také příběh nemajetného zedníka Josefa Antreicha, který měl být ostatními obyvateli obce bojkotován za to, že jako Němec „podléhal tlaku na počešťování“, dokonce napsal v roce 1933 i žádost o podporu prezidentu Masarykovi. V roce 1938 se prokazatelně z Rakouska i přes obec Prátlsbrun (německy Bratelsbrunn) pašovaly do Československa zbraně. Některé měly být tehdy uschovány i v místní márnici. Téměř 90 % obyvatel (1563 z 1757 v roce 1930) se hlásilo k německé národnosti, a i starosta v červenci 1938 vydával úřední potvrzení pouze v německém jazyce.
Po skončení války došlo k výměně prakticky celého obyvatelstva a v obci mělo zůstat dle dokumentů jen 7 původních obyvatel německé národnosti. Pohraniční obcí později procházela Železná opona. Dále byl zrušen i dříve zmíněný statek. Na jeho místě podle dobových map později vzniklo JZD Rudá Zář, dnes jen zemědělské družstvo. Obec až do roku 1989 několikrát získala titul „Vzorná pohraniční obec“ i díky aktivní spolupráci obyvatel s místní posádkou Pohraniční stráže, aktivní byla i mládež – „Mladí strážci hranic“. Základní všeobecnou představu o činnosti Pohraniční stráže a spolupráci s místními obyvateli jsem získal také z diplomové práce zaměřené na region Chebska, oponenturu k práci jsem našel zde. Všechny tyto informace jsem si musel vyhledat sám, nic z toho jsem se nedozvěděl ani v obci, ani ve škole. Jakoby ta neživá hora železobetonu mezi odpady čekala na někoho, komu bude vyprávět příběhy 20. století. A nekoupit bunkr, nic z toho bych nevěděl.
Bunkry – není to všude stejné
Bylo dále překvapivé poznat diametrálně rozdílný přístup samospráv k objektům původního předválečného opevnění, například já osobně to beru jako technickou zajímavost a přirovnávám to, s jistou mírou představivosti, třeba k takové malé kapličce u pole, která by nikomu nemusela vadit, byť její smysluplnost v dnešní době může být pro většinu lidí diskutabilní, ale pro mě je to otisk doby a součást historie státu, který už není. A z pohledu času – něco bylo před naší současnou dobou ve které žijeme, a něco bude i po nás.
Satelitní řopík MJ-SR 71 s nasvícenou anténou v noci
Nezapomeňte, já jsem stále tady
Viditelné symboly připomínající různá zřízení napříč 20. stoletím možná většinově vymizely, ale lidské životy a osudy napříč národy byly nevratně ovlivněny, a vazby lidí nejen k místu změněny. Jde se z toho nějak poučit? Zamyslet se a případně utvořit si vlastní názor může každý. Třeba i krátkým zastavením u bunkru, který se stal vypravěčem příběhů 20. století a připomínkou dob a lidí, které už vzal čas. Necelých 200 tun železobetonu je typ vypravěče, kterého nelze tak snadno vymazat, anebo vytrhnout jako několik listů ze psaných kronik a spálit. A co si o opevnění v roce 1969 mysleli jeho tehdejší budovatelé a obránci?
Vlastnictví bunkru – zdroj příběhů a poučení
A aniž bych to čekal a chtěl, byl jsem vtažen do problematiky nahlížení na územní celistvost naší republiky, vztahy mezi lidmi z měst a vesnic, stejně jako vztahy mezi vnitrozemím a pohraničím, kdo je pro koho hrozbou, kdo lidem dával po válce půdu, anebo jestli vůbec má cenu se zajímat o historii před rokem 1945, stejně jako vnímání toho, co vlastně přinesl rok 1989 a změny po něm. Po několika letech zkušeností bych to nazval asi slovem kontinuita, stejně jako mohla být někde přerušená. A u někoho jsem zažil výčitku, jak je vůbec možné a co je to dnes za dobu, že si někdo může koupit bunkr několik stovek kilometrů od místa, kde pracuje a žije.
Satelitní řopík MJ-SR 71 se sněhovým popraškem
Některým místním se místo asi začalo líbit, ale „facebookové lajky“ a „hospodská podpora“ nejsou nic platné
Co se však postupem let změnilo, že se u bunkru začalo zastavovat více zvědavých místních, přičemž nejeden z nich se anonymně podělil o své myšlenky a názory na různá témata, stejně jako s kým bych se měl / neměl bavit, atd. Dostavil se také zájem nejednoho z místních nabízet mi své komerční služby – řemeslnické, ubytovací, atd. Některých nabídek jsem i využil a samozřejmě zaplatil. Ale když jsem některým zvídavým místním nabídl, že mě mohou podpořit třeba osobně na veřejném zasedání zastupitelstva obce, případně se jakkoliv zapojit do tehdy plánované historické obnovy, zájem od nikoho z místních se nedostavil, a všichni z různých důvodů odmítli.
Velký zájem nejednoho z místních ale byl, za kolik peněz jsem bunkr od armády koupil. Dokonce jsem dostal i několikrát otázku, jestli bych svůj bunkr třeba nechtěl někomu z místních prodat, když už jsem neuspěl se svojí snahou u vedení obce. Místní si ho mohli po dobu několika let koupit, samotná obec ho mohla získat už dříve od armády zdarma formou bezúplatného převodu. Nechtěl nikdo, a tak jsem bunkr o několik let později získal já.
Satelitní řopík MJ-SR 71 – kompletní rozcestník
- Příběh Satelitního řopíku MJ-SR 71
- Pozemek – bez udržovaného a upraveného okolí to nemá cenu
- Improvizované využití bunkru – poštovní schránka na Postcrossing
- RopikCard – vlastní pohlednice na Postcrossing
- Vlajka
- Fotogalerie
- Historie (nejen) bunkru
- Prátlsbrun (od roku 1950 oficiálně obec Březí)
- Zdroje
- Blog
- Poděkování
- Kontakt
- Facebook – Satelitní řopík (v souvislosti s nezájmem v obci o venkovní historickou obnovu bunkru ztratila stránka svůj smysl, a stránku jsem později zase zrušil, všem 500 fanouškům díky za zájem)
Hlavní události
- únor 2018 – moji nabídku vyhodnotila armáda jako nejvýhodnější, stávám se majitelem pozemku cca 10 x 10 m s bunkrem
-
Ortofoto bunkru a pozemku – rok 2022
- březen, duben 2018 – první práce na okolí bunkru, zejména vysvobození ze spárů džungle náletových dřevin a odpadků. Zkouším podat žádost o možnost odkupu části zanedbaného obecního pozemku okolo, krátké setkání se starostou. Obec by dostala peníze za dlouhodobě nevyužívaný a neudržovaný pozemek s odpady, já bych odpady uklidil a dál se o pozemek staral, a místo by dostalo nový impulz. Brzy zamítnuto radou obce, na zastupitelstvo se ale žádost z mně neznámých důvodů nedostala.
- duben 2018 – předávám obci doporučení od několika organizací, že byť nejsem místní a jsem z jiné části republiky, tak to s opravou bunkru myslím vážně, jde o možnost odkupu části obecního pozemku v okolí toho mého s bunkrem. Žádnou reakci jsem ze strany obce na předaná doporučení nezískal.
- léto 2018 – ze strany starosty se dozvídám, že zastupitele obce historie, udržované okolí, ani nějaký bunkr, nezajímá. Když není v obci zájem o historii a udržované okolí, přemýšlím, jestli vůbec s bunkrem něco nadále dělat, případně jestli vymyslet nějaký alternativní vzhled a využití bunkru. S pozemkem 10 x 10 metrů mě toho moc nenapadá, a jezdit stovky kilometrů, když není ani kde zaparkovat auto a vyndat nářadí, mi nedává smysl. V červnu je zakoupena a dovezena radioamatérská anténa o průměru 3 m, přemýšlím nad „radarovým řopíkem“, ten místo okolo nepotřebuje. Podána žádost na E.ON ke zřízení elektrické přípojky.
- podzim 2018 – Když nebyl zájem v obci Březí, dostal jsem i nabídky od jiných měst a obcí z Jihomoravského kraje, zvažuji „přestěhování se“ na jiný bunkr, abych využil již nakoupené věci na bunkr. Z několika nabídek jsem se rozhodl požádat o bunkr ve Znojmě – Oblekovicích, ale administrativa je teprve na začátku a bude složitá – pozemek je města, ale bunkr je armády. Úředníci i armáda jednají proaktivně, ostatně každý „zbavený se bunkr“ pro ně znamená o starost méně.
-
Finální podoba vlajky na bunkr
- prosinec 2018 – Březí – bunkru jsem vyřídil evidenční číslo a dostal jsem nápad na montáž poštovní schránky na vchodovou mříž bunkru.
- leden 2019 – Březí – první doručená pohlednice Českou poštou do schránky na bunkru
- jaro 2019 – Znojmo – práce na bunkru a okolí, bezproblémová spolupráce se všemi úředníky, navíc proběhlo jednání s místostarostou, kdyby byl nějaký problém, mám se ozvat.
- květen 2019 – Znojmo – dochází ke změně přístupu ze strany města a i majetkového odboru – město se nechce ani symbolicky podílet úpravou terénu okolo, prodejem části pozemku okolo bunkru, anebo pronájmem místa na vlajkový stožár. Důvody neznám, ale neoficiálně se mi ozývá několik lidí a podávají mi různá vysvětlení. Práce na bunkru zastavuji. Vynaložený čas a snaha lidí, to vše bylo zbytečné. Chtěl jsem obnovovat, ne řešit komunální politiku.
- léto 2019 – ozývá se Česká televize, chce natočit reportáž o bunkru ve Znojmě a Březí. Po odvysílání reportáže dostávám nabídku na další bunkr z oblasti Znojemska, ale s díky odmítám. Odvážím většinu věcí pryč s myšlenkou, že po komunálních volbách by se mohl přístup města změnit.
- léto až konec léta 2019 – Březí – odtěžen zemní zához bunkru kvůli získání alespoň nějakého využitelného minimálního místa u bunkru, nyní je bunkr „nahý“. U bunkru tak lze nově zaparkovat auto a posedět. Dovezen a vztyčen vlajkový stožár. Zpevnění terénu okolo kamennou a štěrkovou drtí. Anténa na bunkru je finálně dokončena. Byl postaven symbolický plot.
- listopad 2019 – Březí – začínám si pohrávat s myšlenkou, že bunkr by mohl zvenku celkově vypadat jako satelitní přepojovací stanice. Skutečná satelitní firma Iridium má smysl pro nadsázku, a posílá mi firemní vlajku pro dotvoření iluze.
- léto 2020 – Březí – nové vlastní pohlednice s tématikou bunkru na Postcrossing, je to jediné praktické využití bunkru – posílání a příjem pohlednic
-
Vlajka nad bunkrem
- listopad 2020 – kupuji doménu Pratlsbrun.cz a plánuji vytvořit rozcestník s historickými reáliemi týkající se někdejší obce Prátlsbrun. O několik měsíců později je na webu řada článků, část je dokonce autorská za využití archivních materiálů z vlastního bádání, ostatní materiály jsou převzaty s povolením.
- únor 2021 – Březí – vnuk spolumajitele stavební firmy, která v roce 1938 postavila bunkr, navštívil Satelitní řopík
- červen 2021 – Březí – odtěžení a odvoz velkých a těžkých odpadů z obecního pozemku u hranic s mým pozemkem, veškeré náklady opět platím já, obec svůj dřívější slib ohledně úklidu nesplnila.
- léto 2021 – Březí – cykloturisté projíždějící okolo si bunkr s anténou často fotí a když jsem na bunkru, zastaví se i na pár slov
- srpen 2021 – podařilo se mi v Karlových Varech koupit 3 ks originálních předválečných protitankových překážek, o několik dní později byly dovezeny a smontovány u bunkru. Zabírají nemalou část volného místa u bunkru, ale kdo by odolal možnosti mít u bunkru 3 ks ježků (protitankových překážek).
- říjen 2021 – končím své aktivity s bádáním, po desítkách hodin práce, možná ještě o něco více, nastal čas předat web Pratlsbrun.cz někomu z regionu kvůli jeho dalšímu rozvoji, proto jej prodávám za 1 Kč Regionálnímu muzeu v Mikulově, nikdo jiný neměl zájem.
- léto 2022 – nejen cykloturisté, ale i turisté ubytovaní v obci Březí si chodí bunkr fotit, nejeden si chce vnitřek bunkru prohlédnout, ten je ale prázdný a nepřístupný.
- prosinec 2022 – Březí – po komunálních volbách jsem poslal další žádost o možnost odkupu části okolního pozemku u bunkru v majetku obce, protože z obecního se opět dere zelená džungle o výšce běžně i 2 metry na můj pozemek. Žádné dotazy z obce jsem nedostal, a žádost byla opět zamítnuta.
- 2022 – Březí – koncem roku vyvrtán průzkumný vodní vrt u bunkru o hloubce 12 m, jednou bude mít bunkru i studnu s užitkovou vodou, takže vozit vodu k bunkru nebude potřeba
- leden 2023 – Znojmo – po letech neaktivity prodávám bunkr (a pozemek pod ním) ve Znojmě místnímu občanovi, bunkr si zaslouží obnovu a jako místní to bude mít jednodušší.
- 2023 – Březí – dostal jsem informaci od firmy EG.D, že bunkr bude mít po 5 letech čekání vlastní elektrickou přípojku. Sousedi v okolí čekají na přípojky déle, asi 10 let.
